Otas
Zdravím tě Honzo,
rád slyším, že za tvé služby to bylo v Hlohovci tak nějak normální… To jsem poté zažil na západě, kde jsem byl ještě rok a půl, samozřejmě. A že si lidi dělají z velké části všechno horší sami, na to jsem také přišel. Naštěstí nás bylo dost, kdo tu hru s nimi nehráli. Asi těch deset let bylo sakra znát. Navíc tehdy byla mezinárodní situace dost napjatá, poslední fáze studené války, na obou stranách se rozmísťovaly rakety středního doletu, bylo znát napětí, události v Polsku, v Sovětském svazu začali hynout čelní představitelé – pořád jsme měli státní smutek… Zbraně nám dávali jen čistit nebo do stráže, za celou vojnu jsme si skoro nevystřelili, takže jsme to neuměli. Jen do nás hustili politiku a spousta buzerace… Na západě už to bylo převážně v poklidu. No, hlavně, že jsem se ve zdraví vrátil. Zdraví Oťas*